Žulový skvost

Piz Badil 3 308m, Spigolo nord-S žebro, 900m stěny
obtíž: 4+ UIAA

Je srpen 1992 a oddílová akce Bergel se začíná stávat skutečností. Deset členů našeho klubu se rozhodlo strávit společnou dovolenou
mezi alpskými velikány. Naším prvním cílem je horská skupina v severní Itálii nazvaná podle nejvyšší hory Ortler 3 902m.Za osadou
Trafoi parkujeme auta a jen neradi opouštíme dolinu.Je neděle a mnoho Italů zde slaví duchovní svátek za tanečku při
muzice. Víno a pivo teče proudem, komu by se chtělo stoupat dolinou
obrovským hangem s převýšením 1500m na chatu Payer ležící na severním žebru Ortleru ve výšce 3 020m. Ale nám nic jiného nezbývá, chceme-li
dosáhnout vrcholu Ortleru. V úmorném vedru v podvečer docházíme na chatu Payer, kde poblíž uleháme do spacáků. V noci se objevuje
silný vítr a změna počasí. Ráno vše halí hustá mlha a jen proryvy větru trhají její bělobu. Přesto se nás šest rozhoduje k výstupu.
Skalní žebro nás přivádí až k zaledněné části severní stěny.Obouváme stoupací železa a pomocí nich a hůlek stoupáme k vrcholové
převěji do výše 3 902m. Radost z vrcholu kazí pouze mlha a sněžení.Ne vždy se vše vydaří. Na vrchol dochází Jirka Klekar ml, Milan Prokeš,
Ferda Friml, Jarda Kocourek a já se synem Pavlem pro kterého je to ve třinácti letech první alpský štít. Cesta zpět je o poznání
horší. Sníh vystřídal déšť a je slyšet blížící se bouřku. Ovzduší je nabyto elektřinou až mi na hůlkách trčících z batohu přeskakují
jiskry. Rychle dolů. Spouštím Pavla skalní prahy na krátkém lanu až k chatě Payer. Jsme v bezpečí, zato mokří až na kost. Zde nás už
netrpělivě očekává moje žena Pavla a Věrka Kocourková. V chatě ždímáme oblečení a jen v trenýrkách a pláštěnce pokračujeme dál.
Na sucho si musíme počkat ještě několik hodin sestupu k autům. Následující ráno je bez mráčku a naše auta teď pro změnu stoupají na
nejvyšší silniční sedlo Alp Stilfserjoch 2 758m. Z něj pak spatřujeme Ortler a naší výstupovou trasu severním žebrem. Škoda, že včera
nebylo tak krásně jako dnes.
Loučíme se s Itálií a hned za švýcarskými hranicemi v osadě Bondo stavíme stany v horolezeckém kempu. Už před touto horskou osa-
dou se naskýtá nádherný pohled na skupinu ostrých žulových štítů Bergelu. Jako hroty kopí ční k obloze vrcholky Sciory a kdesi vpravo
ukryt za stromy je náš cíl Piz Badil. Dolina Bondasca nás přivádí až pod jeho severovýchodní stěnu. Chceme se pokusit vystoupit na vrchol
severním žebrem. Na chatu Sasc Fura nám s vynáškou pomáhají ostatní a pak se vracejí zpět. Osaměli jsme ve čtveřici a čeká nás další pochod
pod stěnu. Tam pod převislými kameny trávíme noc-bivak. Ráno za tmy stoupáme přímo pod severní žebro. Vybalujeme naše lezecké nádobíčko
a připravujeme se na výstup. Nebudeme na žebru sami. Krásné počasí přilákalo na žebro několik dvojic italských a švýcarských lezců. Jsou
vybaveni jak z televizní reklamy, ale jejich postup je značně pomalí.Navazuji se na lano spolu s Milanem, který je v takových horách prvně
a asi se nestačí divit, když jednu dvojici za druhou přelézám těžšími stěnami, abych nemusel čekat na jejich odlez. V těsném závěsu za námi
postupuje Ferda s Jardou. V polovině našeho výstupu už nás nikdo nezdržuje. Žebro rozděluje východní a severní stěnu. Jeho délka je
přes jeden kilometr s převýšením devíti set metrů. Skálu tvoří nádherně pevná žula s drobnými chyty tak akorát na konečky prstů.
Fantastické lezení s úžasnou exponovaností stěn v okolí. Po šesti hodinách lezení stojíme na vrcholu. Nádherná viditelnost umocňuje
pocit radosti z dosažení vrcholu. Já s Milanem Prokešem a Ferda Friml s Jardou Kocourkem neskrýváme svoje nadšení. Čeká nás však ještě
dlouhé kilometrové spouštění na lanech zpět do doliny. Tam teprve končí náš výstup na Piz Badil. Na sestupu ještě bivakujeme v dolině
a pak nás čeká šťastné shledání s ostatními a cesta zpět domů.
V rakouském Ehrwaldu zastavujeme na náš poslední cíl výpravy Zugspitze 2 968m. Hora ležící na hranici Rakouska a Německa. Pro
Německo je to hora nejvyšší. A hned je to poznat. Na vrchol Zugspitze vedou lanovky a z německé strany se dá vyjet na vrchol i vláčkem
- zubačkou. My však z rakouské strany míříme k vrcholu po svých zajištěnou vysokohorskou cestou. Stěnu s převýšením 1 600m zdolává
Jirka Klekar ml, Milan Prokeš, Ferda Frim, Věrka Kocourková, Pavla a Pavel Šemberovi. Pro mne je tento vrchol slezen již podruhé. Před
rokem se mi podařil výstup z německé strany, kdy jsem překonával severní stěnu sám-sólo. Nádherné pohledy z vrcholu Zugspitze na celé
Alpy jsou tak pak konečnou naší klubové akce Bergel 92.