Dárek k šedesátinám

Allalinhorn 4 027m-S hřeben

Je 21.srpen 2011 a mne za několik dní čeká životní jubileum a mým velkým přáním je, ještě jednou stanout na vrcholku alpské čtyřtisícovky. Spolu s ženou a dcerou kempujeme ve švýcarské horské osadě Saas Grund. Nad dolinou jasně září sněhový vrchol Allalinhornu a rázem se stává mým snem. Na jeho výstup jsem však sám, neboť se nenašel nikdo, kdo by s námi tuto dovolenou v Alpách hodlal sdílet. Když své ženě sděluji své přání vystoupit na Allalinhorn,radost nemá. Mé vysvětlení,snadně dostupného vrcholu díky lanovkám vedoucím až na samé úpatí hory, postačuje a nakonec souhlasí.

Stojím na zastávce v Saas Grund a čekám na autobus který má jet 6.05. Hodinky právě ukazují 6.04, když se na obzoru objevuje a se švýcarskou přesností opouští stanoviště. Stoupáme serpentinami do lyžařského střediska Saas Fee,kde na jeho začátku vjíždíme do krytého záchytného parkoviště. I zde jako v Zermattu je zákaz vjezdu do střediska všem motorovým vozidlům. Kdo má rád pohodlí může využít zdejších elektro-taxi nebo vláček. Já se přesunuji po svých směr lanovky na Allalin. Před budovou lanovky již stojí zástup lyžařů čekající na otevření. Bude to neplánované zdržení. Doufal jsem, že vyjedu první kabinou,neboť každá minuta ráno je pro výstup k dobru. Z toho neplánovaného zdržení mne vyvádí mužský hlas zaměstnance lanovky stojícího v bočních dveří budovy.“Ist Bergsteiger?“ Kývnu a odpovím“Ja!“Můj cepín visící na batohu asi prozradil moji identitu. Ukazuje mi do vchodu, ať jej následuji a posílá mne směrem k pokladně. Po zakoupení karty mne zve k turniketu a já sám procházím k prázdné, právě přijíždějící kabince. Usedám a lanovka stoupá svahem k další přestupní stanici Morenia a na další stanici Felskinn do výšky 3000m.Zde přestupuji tunelem na Alpské metro, jehož vagon je terasově odstupňován a zemním tunelem vyjíždíme na konečnou stanici Allalin do výšky 3500m.Opouštím budovu lanovky a nastupuji na dojezdovou cestu sjezdovky,právě upravenou rolbou. Rodí se krásný den s modrou oblohou a Slunko začíná působit plnou intenzitou. Ještě, že můj výstup vede severními svahy a je ve stínu a tak zmrzlí sníh nepoleví jen tak brzy. Můj sólový výstup na Allalinhorn začíná stoupáním okrajem sjezdovky pod úpatí hory.Lyžaři již zde kličkují svahem a podle kombinéz tu trénuje švýcarské družstvo žen.Jinak většinu tvoří Japonci. Docházím na konec sjezdovky k vyšlapané klikatící se stopě směřující do severního sedla Fee 3826m.

Na boty nazouvám stoupací železa, do ruky beru teleskopické hůlky a vyšlapanou stopou kráčím vstříc sedlu na obzoru. Asi v polovině stopu přerušuje lavina, která se nedávno odtrhla z visutého ledovce nade mnou. Kličkuji mezi hromadou ledu a sněhovými kvádry až opět nacházím další vyšlapané stopy k sedlu. Můj zrak stále sleduje místo odlomu laviny, kde masa ledu hrozivě ční nad svahem. Oddychnu si, když jsem z jeho dosahu. Začínám sledovat nádherná panoramata okolních štítů. Napravo mám druhou nejvyšší horu Švýcar Dóm 4 545m a další čtyřtisícovky v hřebenu Nadelgrat. Když dosahuji sedla Fee otevírá se mi pohled na značnou část Waliských Alp. Jim vévodí uprostřed Matterhorn a nalevo nejvyšší hora Švýcar Monte Rosa 4 634m.Dochází mne zde navázaná dvojice horolezců, ale nesměřují na Allalinhorn. Jejich cílem je sousední vrchol Alhubel 4 206m.Nezbývá než pokračovat dál v mém výstupu sólo. Zprava by to bylo snadnější,ale delší a tak se rozhoduji o přímí výstup ze sedla na severní žebro.Je to strmý svah,ale díky cepínu jsem brzo na žebru.Tu tvoří ostrý ledový hřeben jen na šířku pohorky a strmě stoupá k vrcholu,který zdobí železný kříž.Když k němu docházím jsem tu sám,jen na jižním předvrcholu odpočívá skupina lezců.Počasí přeje,že mohu spatřit téměř celé Waliské Alpy. Při pohledu na Matterhorn se mi vybaví vzpomínka na můj první sólový výstup v Alpách. Allalinhorn je mou devátou čtyřtisícovkou a doufám, že se nestal výstupem posledním. Dole v sedle se začíná tvořit „Václavák“. Krásné počasí a dostupnost lanovkou vylákalo mnoho nadšenců k výstupu. Ten počet jež spatřuji z vrcholu mne nutí neotálet s návratem,než bude vrchol obalen jako včelí roj.Po severním žebru dochází rozjařená navázaná pětice Švýcarů. Díky nim mám i vrcholové foto u kříže, stejně tak oni společný ode mne. Rychle však dolů, než tu bude zácpa. Sestupuji po ostrém hřebenu, jehož ledové svahy spadají hluboko ke dnu doliny. Proti stoupá německý pár a bude problém s vyhnutím. Ještě, že je vše dostatečně zmrzlé a já mohu ve svahu vyseknout stup a usnadnit minutí. Nabízí mi vyfocení a tak mám radost,že budu mít památku i na sestup. Sami jsou spojeni lanem a navzájem se jistí. Pózuji na hřebenu a dívka mačká spoušť mého fotoaparátu.Další sestup už je otázkou rutiny a když právě začíná sníh měknout vlivem slunečních paprsků,docházím k horní stanci lanovky.Sahám po mobilu a dolů ženě do kempu oznamuji,že na oběd se mnou může počítat.Než však usednu ke stolku s jídlem,jdu si zaplavat do hotelového bazénu,který je součástí našeho kempu.Je to třešnička na dortu k mým šedesátinám.