Badil

Piz Badil 3308m-SV stěna-900m Cassinova cesta V+,A0

Piz Badil stojí v nejkrásnější horské krajině,jakou si člověk dokáže představit.Ve Val Bondaska v Bergelu.Nad údolím se velkolepě zvedají špice vrcholů z mladistvě svěžího,světlého granitu.Se svou směsí švýcarského pořádku a italského šarmu jsou Promotongo a Bondo dvě opravdově horské vesnice, ne ona nadutá místa,která se snaží být městy,jak je tomu často u zimních středisek.Nádherně romantická krajina.Člověk se posadí,dívá se a vdechuje hlubokými doušky tento nádherný vzduch vonící listím,pryskyřicí a svěžím větrem.Zapomene na všechno,dokonce i na to,že sem vlastně přišel lézt.Piz Badil není příliž vysoký 3308m.Není zde velký ledovec a taky hory kolem nejsou zvlášť velkolepé.Ale jeho severovýchodní stěna je devět set metrů vysoká,pravidelná a má cosi z dokonalosti.Toliko napsal o Piz Badile Gaston Rébufat-(vynikající francouzký horolezeci.Kapky deště bubnují na náš stan v kempu v osadě Bondo a nastávající noc nebude bezesná,ale plna očekávání rána a budoucího rozhodnutí o našem dalším výstupu v Alpách.Máme za sebou dlouhý,namáhavý ledovcový výstup na Piz Berninu 4049m.Pověstným hřeben "Biancograd"jsme zvládli bez obtíží a teď jsme se rozhodli vyměnit stoupací železa a cepíny za lehké lezečky a sílu vlastních prstů.Ráno nás vítá azurovou modří a stan rychle osychá.Balíme a opouštíme poklid nastávajícího dne.U správkyně kempu platíme mýtné pro vjezd auta do doliny Bondaska. Tím máme možnost ušetřit nohy dvě hodiny pochodu s batohy na zádech.Lesní cestou podél burácející řeky Mairy nabíráme výšku až do míst,kde cesta končí.Zde je už jen drsná příroda a chceš-li spatřit její krásu,musíš dál pomocí vlastních sil.Obtěžkáni batohy stoupáme příkrým svahem horským chodníčkem lemující mohutné kmeny borovic až k poslednímu místu civilizace,chatě Sasc Fura 1904m.Zde se naposled občerstvíme a pokračujeme dolinou pod stěnu Badile.Stromy už zmizely,posléze i pěšiny a nezbývá než poskakovat z kamenu na kámen až k místu,kde hodláme přečkat noc v bivaku poblíž nástupu do stěny.Je krásný podvečer,úplné žně na focení končícího dne.Ticho občas přeruší burácející kamenné laviny řítící se stěnou Piz Cengala.Důkaz oteplování a tání ledovců máme před sebou jak na dlani.Jsme však v bezpečné vzdálenosti,ale celou noc nás budí jejich dunění.O půl páté nás budí hlasy procházejících horolezců.Jejich čelové svítilny blikají temnotou doliny a připomínají let světlušek.Je jich stále víc a víc,až mne mrazí v zádech při jejich počtu třiceti světel.Takový nápor Badil nezažívá každý den.Alespoň je naděje na dobré počasí,jinak by tolik lezců do stěny nenastoupilo.Necháme je všechny přejít,už není kam chvátat pod nástup,bude tam jistě tlačenice.Snídáme a vyčkáváme prvního rozbřesku,abychom už za světla mohli nastoupit do stěny.Lezci před námi se rozdělili a většina z nich směřuje na severní žebro,které je nejlehčí cestou k vrcholu.Šplháme hladkou stěnou do sedla,ze kterého spatřujeme SV stěnu Badilu ve své mohutnosti.Je to úžasný monolit kompaktní pevné žuly čnící k obloze do výše 900metrů.Petrovizatrnulo a dlouze se rozmýšlí,zda do stěny nastoupit.Znám ty pocity a rychle odvádím pozornost na lezce již nastoupené do Cassinovy cesty.Vidíš,jak jim to rychle jde,ani nás nebudou zdržovat!Dodává si odvahy a navazuje se na dvě 50m lana.Náš výstup stěnou stěn může začít.Cassin,Esposito a Ratti-italští horolezci nastoupili do této stěny jako první.Součastně s nimi nastoupili do stěny další dva-Molteni a Valsecchi. Spolu pak vytvořili silné družstvo a tři dny stěnou hledali výstupovou trasu.Počasí jim nepřálo a přesto třetí den dosáhli vrcholu.Bylo 15.7.1937.Pro sestup použili normální cestu na italskou stranu.Při pěkném počasí je lehká,ale rozběsněné živly,sněhové víry a ledové proryvy větru z ní udělaly mimořádně těžkou cestu.V krátké době zemřel Molteni. Ostatní šli s námahou dál.Valsescchi, který smrt kamaráda nezpozoroval, hledá Molteniho očima.Potom pochopí,propukne v pláč a umírá.Stejně jako jiné hory si Badil nechal vítězství lidí draze zaplatit.Traverzujeme ze sedla do stěny,kde začínají první lezecké úseky.Je to teď na mých schopnostecha zkušenostech,zda se nám výstup podaří.Petr je v takové stěně nováčkem a bez potřebných zkušeností.Přelézám první kout a hladké plotny nad ním.Už vím,co je v této stěně 4+ a nás čekají úseky ještě o stupeň těžší.Obdivuji Cassina,který musel cestu stěnou hledat,aby našel správný směr.My to máme jednodušší,už víme podle nákresu kudy.Také se nemusíme zdržovat zatloukáním a vytloukáním skob.Jsou zde již nastálo.Naše lehká nylonová lana a speciální lezečky nám usnadňují postup a znovu a znovu musím vzdát poctu těm,kteří byli průkopníky této stěny.Dostáváme se k prvnímu těžkému místu.Je to převislý blok na levou ruku a pomocí opory nohou protilehlé stěny jej překonávám bez větších obtíží.Můj zrak za hranou mi však radost nedělá.Před námi se objevují tři lezci a před nimi další dva.Je jasné,že je těžké místo zdrželo a tím pádem budou určitě pomalí a nezbude než čekat na jejich odlez.Vidina rychlého postupu je ta tam.Nasbírali jsme tři hodiny čekání na jistících stanovištích.Jsou to všichni Italové a poslednímu,kterému neustále dýchám na záda,si dlouhou chvíli krátíme konverzací.Je profesionální cyklista z Aosty a kamarád jej nalákal do této stěny.Fyzičku má,ale ten postup je na mé gusto pomalý.Navíc ho dorazím,když mu sdělím svůj věk(52),nevěřícně kroutí hlavou a něco zamumlá o Cassinovi. Překonali jsme i nejtěžší kolmý kout,100m hladké plotny a dostali se až k vrcholovému komínu.Oblohu zastřely mraky,výrazně se ochladilo a začíná drobně pršet se sněhovými vločkami.Oblékáme bundy s nadějí,že hůř už nebude.Soukáme se komínem k vrcholovému severnímu hřebenu.Jsme ve stěně třináctou hodinu a vrcho konečně na dosah.Ne však vytoužený návrat pod stěnu.Tím má být kilometrové slanění severním žebrem.Čekání za Italy ve stěně má svůj vrub.Nastávající noc a počasí velí k opatrnosti a nezbývá, než na vrcholu přečkat noc.Dolézáme k vrcholovému obelisku a navzájem se s Italy fotíme. Zároveň dochází na loučení,neboť oni zatoužili po teplé večeři a loži chaty pod jižní stěnou na italské straně Badilu.Mají na to půl hodiny světla a pak snadnější sestup.My se musíme vrátit pod stěnu na švýcarské straně,tam zůstaly naše spacáky a věci nepotřebné k výstupu.Podle průvodce vím,že za vrcholem na italské straně je postaven plechový bivak.Po 50m nedaleko hřebenu svítí žlutě natřený náš spásný úkryt.Je to bouda pobitá plechem o rozměru 3x3m se šesti těsnými palandami a dekami,právě pro takové ztroskotance,jako jsme dnes my.Díky Vám,jež jste jej postavili!Díky biváčku! Rychle zout těsné lezečky,něco pojíst,pít už není téměř co, rychle zalehnout pod vlněné deky a oddat se klidu nastávající noci.Drobné bubnování na kryt bivaku budí naše ztuhlá těla.Sahám pro další deku,nechci slyšet sílící bouři venku.Ráno,když otevřu dveře,moje běloba se podobá té venkovní.Sněhové mraky valící se přes vrchol s viditelností pěti metrů vyvolávají mrazení v zádech.Vše kolem je poseto vrstvou krup a chlad mne nutí rychle dveře uzavřít.Nastává dilema,co dál a kudy dolů.Do Itálie by to bylo bezpečnější,ale také patřičně delší o den a komplikované s návratem pod stěnu,kde zůstaly naše věci.Rozhodujeme se více riskovat a slanit severní žebro d o hloubky 1km.Vše jde na mou zodpovědnost a zkušenosti.Nejsem v takové situaci poprvé a Petr se odhodlal nastávající útrapy podstoupit.S největším možným jištěním sestupujeme rozeklaný vrcholový hřeben.Mlha se přes nás převaluje a často je vidět jen několik metrů pod sebe.Dostáváme se do strmých částí a začínáme se spouštět na lanech.Jsou již těžká a plná vody,ruce bolí od manipulace s nimi a navíc pro špatnou viditelnost musím při dojetí na jejich konec,běhat stěnou do stran a hledat další vhodné stanoviště se skobou.Asi v polovině sestupu se mraky rozestupují a prosvítá blahodárné Slunce. Naše radost je však předčasná.Během půl hodiny padají kroupy a opět vydatně prší.Jako by se stěna mstila za naši opovážlivost.Také se nám třikrát zasekává lano při stahování.Nezbývá ,než vylézt znovu nahoru a lano uvolnit.Badil nám na sestupu dává co proto.Konečně posledních 50m slanění a po 8 hodinách stojíme v bezpečném sedle.Seběhnou k místu našeho úkrytu věcí,svléci vše mokré a už zase za slunečních paprsků pokračovat k chatě Sasc Fura na zasloužené občerstvení.Buď pozdraven Piz Badile!